Déšť bušil do vysokých lomených oken Redcliff Hallu tak prudce, že se stará skla v olověných rámech občas zachvěla. Vítr hnal vodu po tabulkách v dlouhých proudech a v rozlehlé pracovně bylo navzdory časnému večeru skoro šero. Světlo jediného krbu klouzalo po tmavém dubovém obložení a po nekonečných řadách knih v kožených vazbách. Pán domu, třicetiletý hrabě Adrien Vens, seděl v hlubokém křesle obráceném ke krbu.
Nedíval se na rozevřenou knihu ani na dopisy čekající na odpověď. Pomalu otáčel těžkým rodovým prstenem na levé ruce a kov občas tiše zaskřípal o kloub. Služebnictvo ten zvyk znalo. Když se prstenu dotýkal takhle dlouho, bylo lépe nepřicházet s maličkostmi.
Adrien si kvůli takovým večerům Redcliff Hall oblíbil. Ticho, déšť, zavřené dveře a žádné návštěvy. V posledních týdnech zůstával na panství častěji než v Londýně. Unavovaly ho salóny, uhlazené komplimenty a dopisy jeho matky, která mu s rostoucí naléhavostí připomínala, že rod potřebuje dědice.
Adrian však na výhodné sňatky už dávno nevěřil. Před několika lety stačily první pověsti, že by jeho majetek mohl být ve finančních potížích, a jeho tehdejší snoubenka změnila tón dopisů. Za několik týdnů zmizela s mužem, který byl bohatší. Adrian si z té zkušenosti nevzal žádné vznešené ponaučení.
Prostě přestal věřit lidem, kteří se o něj začali příliš ochotně zajímat. Do ticha pracovny zaznělo zaklepání. Ve dveřích se objevil starý komorník, který působil neobvykle rozpačitě. U brány zastavil cestovní kočár.
Sir Thomas Kendle žádá o okamžité přijetí a tvrdí, že jde o jeho dluh vůči vám. Komorník zaváhal: nepřijel sám, je s ním mladá dáma. Adrian se zamračil. Jméno Sira Thomase Kendla už několik měsíců neznamenalo v londýnských klubech nic dobrého.
Jeho karetní dluh vůči Adrianovi představoval značnou částku a Thomas se pod čestným slovem zavázal, že ji splatí už před měsícem. Nepodařilo se mu to. Přijet však do Redcliff Hallu uprostřed noci v takové bouři a ještě s mladou ženou bylo podivné i na člověka, kterému hazard už dávno vzal zdravý úsudek. O několik minut později se dveře pracovny rozevřely.
Do místnosti pronikl chladný závan, pach mokré vlny a bláta. Sir Thomas vstoupil první, promáčený a bledý, s rukama, která se mu třásla. Za ním vešla mladá žena. Adrian čekal plačící příbuznou, kterou Thomas přivezl jako svědka dalšího zoufalého vyjednávání.
Dívka však neplakala ani neskrývala tvář. Její jednoduché cestovní šaty z tmavozeleného sukna byly na ramenou téměř černé od vody. Přesto stála zpříma tak rovně, že její promočené šaty na okamžik působily skoro jako slavnostní róba. Když si všimla Adrianova pohledu, rychlým, zřejmě dlouho naučeným pohybem si narovnala mokrou manžetu.
To gesto bylo malé a marné. Právě proto si ho Adrian zapamatoval. Thomas začal mluvit o nedorozumění, o nutnosti vyřešit věc mezi gentlemani. Přiznal, že nemá hotovost, že jeho účty jsou zablokované a městský dům byl nabídnut k dražbě.
Ale prý má něco cennějšího, něco, co více než dostatečně pokryje všechny závazky. Dívka prudce otočila hlavu. „Strýčku,“ bylo první slovo, které pronesla. Thomas ji chytil za loket.
„Dovolte mi představit vám svou neteř, Kláru Kendelovou, dceru mého zesnulého bratra, profesora. Dostalo se jí vynikajícího vychování. Nemá věno, ale její původ je bez poskvrny. Dávám vám ji, Adriane, jako náhradu za svůj dluh.
Můžete z ní udělat svou pomocnici, vydržovanou ženu nebo cokoli budete chtít. “
V pracovně bylo slyšet pouze praskání dřeva a rány deště do oken. Klára se nepohnula. Jen prsty sevřela okraj pláště tak silně, až jí zbělely klouby.
„Pusťte mě,“ řekla. Thomas stisk zesílil. „Kláro, teď není vhodná chvíle. “ „Řekla jsem, pusťte mě.
“ Adrian přesunul pohled na její tvář. Čekal pláč nebo prosbu. Klára však zvedla bradu a podívala se přímo na něj. V jejich očích nebyla poddajnost.
Byla tam zuřivost člověka, kterému právě vzali poslední jistotu, a také pohrdání. Nejen Thomasem, ale jím také, jako by oba muže předem řadila na stejnou stranu stolu. Adrian vykročil k nim. „Přivezl jste svou neteř v noci do mého domu,“ řekl a díval se na Thomase.
„Bez společnice, bez jejího souhlasu, a chcete jí splatit karetní dluh. “ Pak se odvrátil, zamířil k psacímu stolu, odemkl zásuvku a vytáhl svazek papírů převázaných černou stuhou. Thomas okamžitě poznal své směnky. Adrian vytáhl list s hlavičkou své banky, vzal brk a napsal několik řádků.
Pak vstal, došel ke krbu a bez jediného slova hodil svazek dlužních úpisů do plamenů. „Ničím váš dluh. Od této chvíle mi nedlužíte nic. “ Podal Thomasovi bankovní šek na částku odpovídající dluhu.
„Nechci, aby po dnešní noci mohl někdo tvrdit, že slečna Kendelová byla součástí nějakého vyrovnání mezi námi. “
Klára zůstala stát tam, kde ji nechal. „Proč jste to udělal? “ zeptala se tiše.
„Dal jste mu peníze, zničil dluh a poslal ho pryč. Vy jste mě koupil. Ten šek byl platba za to, že jsem zůstala tady. “ Adrian si ji chvíli prohlížel.
„Slečno Kendelová, lidi nekupuji. “ „To se snadno řekne člověku, který vlastní ten dům, ten krb i kočár před dveřmi. “ Adrian na okamžik zmlkl. „Máte pravdu.
V tuto chvíli mám na výběr mnohem víc než vy. Ale jedno vám říct mohu. Nejste můj majetek. Pokud chcete odejít, nebudu vás zadržovat.
“ Klára se podívala k oknu, za nímž vítr hnal déšť vodorovně přes černou zahradu. „Odejít teď bez jediného groše, bez střechy nad hlavou, v noci a v téhle bouři. Vy přece dobře víte, že má svoboda skončí v prvním příkopu u cesty. “ „Právě proto vás prosím, abyste dnes zůstala.
“ „V jakém postavení? “ „Jako můj host. “ „To je právě to, čeho se bojím. “ Adrian přikývl.
„Ne jako služebná, ne jako rukojmí a už vůbec ne v roli, o které mluvil váš strýc. Paní Grejová se postará, abyste měla suché oblečení, teplou postel a jídlo. Zítra můžete začít přemýšlet, co uděláte dál. “ „A co za to chcete?
“ „Nic. “ „Takové odpovědi bývají drahé až později. “ Adrian sevřel rty. „Jen souhlas, že dnes v noci nezmrznete někde na cestě.
Nic víc. “
Dveře se otevřely a vešla paní Grejová, starší hospodyně v přísných tmavých šatech. Stačil jí jediný pohled na Kláru. „Ach, dítě.
Jste úplně promrzlá. “ Přehodila jí přes ramena silnou vlněnou přikrývku. „Milorde, pokoj ve druhém patře je připravený. V krbu je zatopeno a našla jsem i suché šaty.
“ Klára sevřela okraje přikrývky. Podívala se na hospodyni, potom na Adriana. „Dobře. Zůstanu.
Ale jen do té doby, než bouře ustane a já najdu způsob, jak odjet. “ Adrian se na jeho tváři objevil sotva znatelný úsměv. „Dohodnuto. Paní Grejová, doprovoďte slečnu Kendelovou.
“
Ráno vtrhlo do Klářina pokoje prudkým slunečním světlem. Po noční bouři byla obloha téměř bez mraků. Paní Grejová našla v truhlách jednoduché šaty ze šedé vlny a časně ráno je upravila podle její postavy. Klára stála před zrcadlem a narovnala si ramena.
Včera večer přijela jako člověk, o jehož budoucnosti chtěl rozhodovat někdo jiný. Dnes musela sejít dolů a říct hraběti, že takhle žít nebude. V malé jídelně už Adrian seděl u stolu. Za denního světla působil jinak než během nočního střetu.
Když Klára vstoupila, okamžitě vstal. „Dobré ráno, slečno Kendelová. Doufám, že jste alespoň trochu spala. “ Klára se posadila, ale k jídlu se nedotkla.
„Ložnice byla nádherná a paní Grejová se o mě postarala víc, než jsem mohla očekávat. Ale musíme si promluvit o mém pobytu zde. Nemohu zde zůstat jako váš host. Bouře skončila a já pořád nemám kam jít.
Ale to neznamená, že mohu sedět u vašeho stolu a čekat. Jsem neprovdaná žena a vy jste svobodný hrabě. Pokud budu bez oficiálního postavení žít pod vaší střechou, dříve nebo později se začne mluvit. A já nebudu žít na vaše náklady.
Navrhuji dohodu. Vaše knihovna je v hrozném stavu. Knihy leží na hromadách, katalogy jsou zastaralé. Můj otec byl vědec a archivář.
Naučil mě latinsky, starořecky a zásadám třídění vzácných vydání. Chci se stát vaší knihovnicí. Udělám pořádek ve sbírce a sestavím nový katalog. Vy mi na oplátku poskytnete ubytování, stravu a skromný plat, který si budu odkládat, dokud si nebudu moci pronajmout vlastní bydlení.
“
Adrian ji chvíli pozoroval. „Chcete být zaměstnankyně. “ „Urozená mladá dáma jako placená správkyně knihovny. Urozený původ mě včera večer před ničím neochránil.
Jestli zde budu pracovat, budu mít jasné postavení. Nebudu příživnice ani něčí tajná společnice a nebudu vám nic dlužit. “ Adrian sáhl po konvici a dolil jí čaj. „Jste velmi tvrdohlavá, slečno Kendelová.
“ „To mi říkal i otec. “ „Zřejmě vás znal dobře. Dobře, souhlasím. Ode dneška jste oficiálně správkyní knihovny Redcliff Hall.
“ Klára se poprvé toho rána opravdu usmála. „Děkuji vám. Nebudete toho litovat. “ Adrian se na ni chvíli díval.
„Když nebudeme před služebnictvem, můžete mi říkat Adriane? “ „To se na zaměstnavatele příliš nehodí. “ „Pak tomu říkejme obchodní partnerství. “ Klára lehce zčervenala a teprve teď vzala do ruky krajíc chleba.
Knihovna byla ještě zanedbanější, než si Klára myslela. Pracovala několik hodin bez přestávky. Knihy byly první věcí od otcovy smrti, u níž nemusela přemýšlet, komu něco dluží. Tiché kroky u dveří ji přiměly zvednout hlavu.
Stál tam Adrian v košili s rozepnutým límečkem. „Vidím, že pojem správkyně knihovny chápete velmi doslovně. “ „Knihy ve východním křídle začínají vlhnout. Jestli je neroztřídíme, do zimy můžete přijít o polovinu vzácnějších vydání.
“ Vzala ze země těžký svazek. „Senekův traktát o milosrdenství,“ řekl Adrian. „Můj dědeček tvrdil, že jde o benátské vydání ze šestnáctého století. “ Klára otevřela knihu.
„Váš dědeček se mýlil. Není to benátské vydání. Je to lyonský padělek, přibližně o třicet let mladší, s levnějším papírem. Někdo ho nechal zasadit do drahé kůže, aby působil starší.
“ Adrian se naklonil nad stránku. „Jste si jistá? “ „Můj otec přeložil tři Senekovy traktáty. “ Několik vteřin se oba dívali na zažloutlé řádky.
Pak Adrian obrátil hlavu k ní. Byli si blíž, než očekávala. „Takže chlouba knihovny Vensových je padělek. “ „Historická pravda má jednu nepříjemnou vlastnost.
Nezajímá ji, čí rodina se urazí. “ Adrian přimhouřil oči. Klára teprve v té chvíli začala přemýšlet, jestli nezašla příliš daleko. Pak Adrianovi zacukaly koutky úst a krátce se zasmál.
„Jste pozoruhodná žena, slečno Kendelová. “ „To není odpověď. “ „Přijdete do mého domu bez jediného groše, druhý den se necháte zaměstnat a několik hodin na to mi vysvětlíte, že můj dědeček naletěl lyonským podvodníkům. “ Klára se také skoro usmála.
„Moje odvaha stojí na poměrně dobré znalosti latiny. “ „To je možná ještě horší. “ Teprve teď si Klára všimla, že ji stále pozoruje. „Co je?
“ Adrian zvedl ruku a palcem jí krátce setřel z tváře skvrnu od sazí. Dotek trval sotva okamžik. Klára stuhla. Adrian ruku ihned stáhl.
„Měla jste tu něco. “ „Děkuji. “ Hlas jí zněl tišji, než chtěla. „A ještě jednu věc.
“ „Další padělek? “ „Ne. Oběd. Paní Grejová tvrdí, že jste ho málem vynechala.
Nechci, aby má správkyně knihovny omdlela hlady mezi svými objevy. “ U dveří se ještě otočil. „Pokračujte, Kláro. “ Poprvé ji oslovil jen jménem.
Klára zůstala stát s rukou položenou na otevřeném Senekovi. Až když se za Adrianem zavřely dveře, zjistila, že už několik vteřin vůbec nečte řádek před sebou. Později odpoledne vešla paní Grejová s čajem a sušenkami. Tentokrát však neodešla.
„Musím vám něco říct, mé dítě. Služebnictvo je se mnou nespokojené? “ „Lidé mají uši a ve vesnici zase jazyky. Včera šla naše pomocnice ke kupci pro sůl.
Mluvilo se jen o Redcliff Hallu. Říká se, že vás sir Thomas přivezl lordu místo splacení karetního dluhu a že jeho milost vašemu strýci vrátil peníze, ale vás si ponechal. Někdo dokonce tvrdil, že vás jeho milost drží v uzamčeném křídle a že jste se stala jeho novou hračkou. Pokud se to dostane do Londýna a k ovdovělé hraběnce, vaše pověst může být zničená dřív, než budete mít příležitost cokoli vysvětlit.
Slušná rodina vás pak nevezme ani jako vychovatelku. Odjet teď by bylo ještě horší. Držte si odstup od jeho milosti. Žádné dlouhé procházky o samotě, žádné důvěrné rozhovory za zavřenými dveřmi.
Ať služebnictvo vidí, že mezi vámi není nic než práce. “ Klára se hořce pousmála. „Takže mám být chladná. “ „Pro vlastní dobro, ano.
“
Dveře knihovny se otevřely. Adrian vešel s malou starožitnou kazetou v rukou. „Kláro, podívejte, co jsem našel v otcově pracovně. Korespondence jednoho z našich předků s francouzskými filozofy.
“ Klára prudce vstala a ustoupila o krok dozadu. „Dobrý večer, lorde Redcliffe. “ Adrian znehybněl. „Ještě včera jsme se dohodli, že budeme méně formální.
“ „Jsem vaše zaměstnankyně, placená pracovnice ve vašem domě. V zájmu mé pověsti i klidu vašeho panství bude lepší, když zachováme odstup. Jmenuje se slečna Kendelová, milorde. Prosím, abyste si to pamatoval.
“ Adrianův výraz se změnil téměř okamžitě. V jejím chladu slyšel odmítnutí, možná i pohrdání. „Jak si přejete, slečno Kendelová. Nebudu vám vnucovat svou společnost.
“ Otočil se a vyšel z knihovny. Dveře se za ním zavřely hlasitěji, než bylo třeba. Tři následující dny dodržovala své rozhodnutí skoro úzkostlivě. Když musela s hrabětem mluvit, držela se jen katalogů a stavu vazeb.
Adrian odpovídal zdvořile, stručně, chladně. Čtvrtého rána vešel do knihovny bez zaklepání. Měl jezdecké boty a v ruce držel dámský bičík a teplou vlněnou štólu. „Nechejte knih, slečno Kendelová.
Venku je nádherné počasí a vy jste bledá jako přízrak. Nechal jsem vám osedlat Vlaštovku, nejklidnější klisnu v mých stájích. Jedeme na projížďku. “ „Děkuji, ale mám příliš mnoho práce.
“ „Ta tam bude i odpoledne. Jako váš zaměstnavatel mám právo starat se o zdraví svých zaměstnanců. Jestli tady omdlíte vyčerpáním, katalog nedokončíte. “ „To je váš obchodní argument?
“ „Ano. “ „Je příšerný. “ „Přesto platí. Za deset minut u schodiště.
“ Odešel dřív, než mu stačila odpovědět. „Nesnesitelný člověk,“ zamumlala. O deset minut později scházela ke stájím s štólou kolem ramen. Podkoní držel za uzdu klidnou hnědou klisnu.
Adrian ji bez dalšího slova uchopil kolem pasu a zvedl do sedla. Přes silnou látku šatů cítila teplo jeho dlaní. Vyjeli z parku širokou alejí ke starému lesu. Podzimní les byl zbarvený zlatem a mědí.
Adrian zpomalil a srovnal svého koně s jejím. „V sedle se držíte dobře. “ „To je pochvala. “ „Nezneužívejte toho.
“ Klára se pousmála. „Učil vás otec? “ zeptal se. „Ano.
Když jsem byla dítě, měli jsme malého koníka. Otec říkal, že urozená dívka má umět ovládat koně stejně dobře jako gentleman. Byly to klidnější časy. Nemuseli jsme pořád počítat, co můžeme prodat nebo komu něco dlužíme.
“ „Povězte mi o něm. “ V jeho hlase nebyla ironie. Klára začala vyprávět o jejich malém sídle, o otcově pracovně, o knihách, které četli společně, o večerech, kdy zkoušel z řečtiny slova. Adrian ji nepřerušoval, jen občas položil otázku.
Odbočili na úzkou stezku zasypanou suchým listím. V tom se z hustého šípkového keře ozvalo prudké zašustění. Velký bažant vyrazil přímo před Vlaštovku a s hlasitým pleskáním křídel přeletěl přes cestu. Klisna odfrkla a uskočila stranou.
Klára stáhla otěže příliš prudce. Levá noha jí vyklouzla ze třmenu. Svět se naklonil. Adrian seskočil ze svého koně ještě předtím, než se hřebec úplně zastavil, a zachytil Kláru ve chvíli, kdy padala.
Náraz ho srazil také. Oba se zkutáleli do trávy a suchého listí na kraji stezky. „Kláro, podívejte se na mě. Jste si jistá, že jste v pořádku?
“ Opatrně jí odhrnul vlasy z čela. „Nebouchla jste se do hlavy? “ „Ne, nic mě nebolí. “ Až teď si Klára všimla, jak vyděšeně vypadá.
„Díky bohu. “ Vydechl a sklopil na okamžik hlavu. Pak se jejich čela na okamžik dotkla. Klára přestala dýchat.
„Když jsem viděl, jak padáte…“ Nedokončil větu. „Proč jste se těch otěží držela tak křečovitě? Měla jste je pustit. “ Klára se navzdory šoku téměř urazila.
„To mi říkáte teď? “ „Ano. Jste hrozně tvrdohlavá. “ „To už jste mi sdělil u snídaně.
“ Adrian se krátce nervózně zasmál. Ke koním se vrátili pěšky a vedli je za uzdu. Když vyšli z lesa a objevila se před nimi střecha Redcliff Hallu, Klára si všimla podkoních u stájí. Vzpomněla si na slova paní Grejové a instinktivně udělala půl kroku od Adriana.
On si toho všiml. Nic však neřekl. Odpoledne seděla Klára v salónu a třídila kartičky. Adrian u vedlejšího psacího stolu procházel účty.
Po pádu v lese mezi nimi zavládlo podivné příměří. Když si podávali účet, jejich prsty se krátce dotkly. Oba ruce stáhli téměř současně. V tom se ze schodů ozval hlas komorníka.
„Lady Blackwoodová. “ Do salónu vstoupila starší vdova po místním baronetovi. Její bystré oči přelétly salón. „Adriane, drahý chlapče, projížděla jsem kolem vaší odbočky a nemohla jsem si odpustit zastávku na šálek čaje.
Redcliff Hall je poslední dobou neobyčejně štědrý na novinky. Jméno vašeho strýce Sira Thomase má teď na rtech skoro celé hrabství. Říká se, že odjel velmi narychlo do Londýna poté, co zcela splatil své příšerné dluhy. A nechal vás tady.
“ Klára sevřela prsty. „Jsem zde na pozvání lorda Redcliffa. Pomáhám mu s katalogizací knihovny. Můj zesnulý otec byl učenec a archivář.
“ „Nemusíte mi dokazovat své vzdělání. Jen se obávám, že společnost nezkoumá katalogy tak pečlivě jako vy. Lidé vidí mladou neprovdanou ženu pod střechou svobodného muže a zbytek si doplní sami, zvlášť když je její rodina ve finančních potížích. Práce knihovnice v takové domácnosti je zkrátka nezvyklá.
“ „Práce je práce. “ „Pro vás ano. Jenže lidé v kraji budou mnohem dřív počítat společné večeře než svazky ve vašem katalogu. Společnost bývá k podobným volnostem nemilosrdná.
Pokud budete ve své vědecké činnosti pokračovat za tak pochybných okolností, slušné domy našeho hrabství před vámi zavřou dveře. “ Klára cítila, jak jí hoří tváře. „Mé postavení v tomto domě je zcela jasné. “ „Pro vás možná.
Pro okolí je mladá dáma přivezená v noci mužem, který dlužil lordu Redcliffovi peníze, a ponechaná zde poté, co onen dluh záhadně zmizel. “
Adrian vstal a postavil se mezi Kláru a Lady Blackwoodovou. „Zapomínáte se. V mém domě se s hostem takhle mluvit nebude.
Slečna Kendelová je dcera profesora Kendla. Jeho práci znají vědecké kruhy po celé Evropě. A ona tu není jako služebná. Je tu na moje pozvání.
Pomáhá mi s knihovnou. Je mi blízká jako přítelkyně. Nehodlám předstírat, že se za její přítomnost v Redcliff Hallu stydím. Nestydím.
“ Lady Blackwoodová zbledla vzteky. „Společnost nemá ráda, když se jí někdo vysmívá. A vy ji nebudete moci chránit před každým jazykem v kraji. “ Prudce se otočila a odešla.
Když za ní zaklaply dveře, Klára stála u křesla s rukama tak pevně sepjatýma, až jí bolely klouby. „Proč jste to udělal? Řekl jste před ní, že jsem vám blízká. Teď si budou všichni říkat, že mezi námi skutečně něco je.
“ Adrian k ní přistoupil a položil jí ruce na ramena. „Nemohl jsem tam jen stát a nechat jí mluvit dál. Nejste služebná, Kláro, a nejste ani věc, kterou váš strýc přivezl místo peněz. Jste žena, které si velmi vážím.
“ Klára necítila úlevu. Cítila strach. Adrian právě udělal jejich soukromou záležitost veřejnou. Večer se nad parkem zatáhla obloha.
Klára se vydala ke staré oranžerii, protože v archivních záznamech našla zmínku o botanických ilustracích, které tam kdysi uložil Adrianův otec. Právě opatrně otírala složku od prachu, když první kapka tvrdě udeřila do skleněné střechy. Během několika minut déšť bubnoval do skla tak silně, že běžet k hlavnímu domu nemělo smysl. Pak se dveře oranžerie prudce otevřely.
Dovnitř vrazil Adrian, mokrý, bez klobouku, s těžkým vlněným pláštěm v rukou. „Věděl jsem, že budete tady. Z okna pracovny jsem viděl, jak se zatáhlo. Pak jsem si vzpomněl, že jste ráno mluvila o otcových botanických kresbách.
“ Položil jí suchý plášť přes ramena. „Adriene, vždyť vy jste celý mokrý. “ „Vy ne. To není odpověď.
“ „Je to jediná, kterou teď mám. “ Upravoval jí límec a jeho prsty se na okamžik dotkly pokožky u jejího krku. Oba na vteřinu znehybněli. Posadili se na starou litinovou lavičku u zdi.
Déšť přehlušil vzdálené zvuky z panství. Klára si přitáhla plášť blíž. „Pořád se zlobíte kvůli Lady Blackwoodové? “ „Zlobím se spíš na svět, kde člověk může mít rozum, vzdělání i charakter, a přesto se u stolu nejdřív zkoumá, kolik zdědil půdy.
“ Klára si všimla, že prstenem stále otáčí. „Paní Grejová se jednou zmínila, že jste nebýval vždycky tak uzavřený. Co se vám stalo, Adriane? Proč čekáte od lidí vždycky to horší?
“ Chvíli mlčel. Pak se posadil vedle ní. „Před šesti lety jsem byl jiný. Mladší a hloupější.
Byl jsem zasnoubený. Jmenovala se Cecilie. Byla první kráskou sezóny a já ji zbožňoval. Pak přišla krize.
Otcovy investice selhaly a panství se ocitlo na hraně bankrotu. Zpráva se v Londýně rozšířila dřív, než jsem stihl pochopit naše účetní knihy. Jel jsem za Cecilie. Chtěl jsem jí všechno vysvětlit.
Řekl jsem si, že pokud se mnou nechce sdílet roky nejistoty, dám jí možnost zásnuby zrušit. Ani mě nenechala domluvit. Vrátila mi prsten před svými rodiči. Řekla, že nemá v úmyslu spojit svůj život s mužem, který nedokáže zajistit postavení, na jaké je zvyklá.
O tři týdny později noviny oznámily její zasnoubení s vikomtem, jehož majetek byl přibližně dvakrát větší než můj. Takže nešlo o strach z těžkostí. Šlo o to, že jsem byl přijatelný, dokud jsem měl titul i peníze. “ Klára konečně pochopila, odkud se vzala jeho první podezíravost vůči ní.
„To bylo kruté. “ „Bylo to už dávno. “ „To ještě neznamená, že to přestalo bolet. “ Bez přemýšlení natáhla ruku a položila dlaň na jeho sevřenou pěst.
Adrian sebou sotva znatelně trhl. „Když vás váš strýc přivezl té noci,“ řekl po chvíli, „myslel jsem si zpočátku, že jste součást jeho plánu. Že pláčete přesně tolik, kolik je třeba, že odmítnete přesně tolikrát, aby celé divadlo vypadalo přesvědčivě. “ „To jste si o mně myslel?
“ „Ano. A nestydím se vám přiznat, že jsem se mýlil. Pak jste chtěla odejít. Do bídy, jak jste sama řekla.
Raději jste byla ochotná nést následky strýcových dluhů sama, než přijmout obchod, který by vás ponížil. Vy nejste jako Cecilie, Kláro. “ Pomalu rozevřel pěst a jeho dlaň se pod její rukou obrátila vzhůru. Prsty se jim propletly.
„Nejsem jako Cecilie. A nikdy bych neopustila člověka, který je mi drahý, jen proto, že se mu zmenšil účet. “ Adrian stiskl její ruku. Venku liják pozvolna slábl.
Klára věděla, že se právě dozvěděla něco, co Adrian mnoho let nikomu neřekl. Druhého rána přinesl komorník do knihovny obálku z levného šedého papíru. „Doručil to chlapec z místní pošty. Tvrdí, že zásilka je určena přímo vám.
“ Klára zlomila pečeť. Stačil první pohled na nedbalý rozmáchlý rukopis. Sir Thomas. „Má drahá neteři.
Doufám, že sis v Redcliff Hallu zařídila veškeré možné pohodlí. Náš urozený hrabě se ukázal být neobyčejně štědrý. Jenže peníze mají tu nepříjemnou vlastnost, že v londýnských klubech rychle docházejí. Doslechl jsem se, že místní společnost se velmi živě zajímá o tvůj pobyt na panství.
Zamysli se, jaký skandál by vypukl, kdyby se podrobnosti naší noční dohody dostaly do londýnských novin. Jsem ochoten toto tajemství zachovat. Cena mého mlčení je dalších pět tisíc liber. Vyřiď hraběti, že pokud nebudou peníze doručeny do konce příštího týdne, celý příběh se objeví v ranních listech.
“ Klára dopis položila na stůl. Strýc ji nejen přivezl jako náhradu za vlastní dluh. Teď z ní udělal způsob, jak z Adriana dostat další peníze. Dveře se otevřely a vešel Adrian.
„Co se stalo? “ Klára ukázala na dopis. Přečetl ho rychle. U částky se mu sevřela čelist.
„Ten mizera. Vydírá mě v mém vlastním domě. “ „Adriane, on to opravdu udělá. Já ho znám.
Přišel o peníze, o úvěr, o většinu známých. Když bude mít pocit, že může získat dalších pět tisíc, udělá cokoli. “ „Mám v Londýně právníky. “ „Právník nezabrání novinám vytisknout skandál dřív, než se stačíte bránit.
Vaše pověst bude zničena. Lidé nebudou zkoumat, co se skutečně stalo. Uvidí jen hraběte, dlužníka-hráče a jeho neteř ve vašem domě. Já jsem důvod, proč vás může vydírat.
“ „Kláro, jediný způsob, jak mu ten nástroj vzít, je, když odjedu. “ Adrian stuhl. „Ne. Tohle ne.
Nechci, abyste se vracela do té bídy, odkud jste přišla. Jestli chcete odjet, nemůžu vás zamknout v domě, ale neříkejte mi, že je to jediná možnost. “ „To není vaše rozhodnutí. Je to můj život.
Nebudu příčinou toho, že přijdete o jméno nebo o postavení. A nenechám svého strýce, aby mě používal proti vám. “ Otočila se a vyšla z knihovny. Před úsvitem ležela nad parkem hustá studená mlha.
Klára pootevřela zadní dveře tak pomalu, aby nezavrzaly. Na sobě měla skromný cestovní plášť a v ruce vak s nejnutnějšími věcmi. Nevzala si nic, co pro ni bylo koupeno z Adrianových peněz. Teplé šedé šaty nechala složené na toaletním stolku.
Pod pláštěm měla stejné tmavozelené šaty, ve kterých ji sir Thomas přivezl oné bouřlivé noci. Vydala se po štěrkové cestě k bráně. Byla už téměř u cesty, když se před ní v šedém oparu pohnul stín. Před ní stál Adrian, bez kabátu, s vlasy vlhkými od mlhy.
„Opravdu jste si myslela, že odejdete a já si toho nevšimnu? “ „Nechte mě jít. Takhle to bude lepší. “ „Pro koho?
Pro váš dům? Pro vaše jméno? Když odjedu, můj strýc nebude mít nic nového, co by mohl použít. “ „Takže jste rozhodla za nás oba.
“ „Ano. “ „Vy jste rozhodla, že moje pověst je pro mě důležitější než vy? “ „Protože vím, co jste a co jsem. Jste hrabě Redcliff, člen Sněmovny lordů, hlava starého rodu.
Máte panství, lidi, kteří jsou na vás závislí. A já jsem dívka bez věna, neteř hazardního hráče, žena, kterou k vám přivezli místo peněz. “ „Přestaňte. “ „To je pravda.
“ „Není to celá pravda. Před šesti lety jsem ztratil Cecilie, protože jsem podle ní neměl dost peněz. Myslel jsem tehdy, že mě nic horšího nepotká. Včera večer jsem si šel lehnout s tím, že ráno znovu probereme ten dopis.
Pak jsem se probudil před svítáním. Šel jsem do knihovny a vaše křeslo bylo prázdné. A já jsem v tu chvíli věděl, co děláte. Nemám připravenou chytrou řeč, Kláro.
Jen vám říkám, že jestli odejdete proto, abyste mě údajně chránila, bude to horší než všechny londýnské noviny dohromady. Tenhle dům byl šest let místo, kde jsem jen spal, jedl a pracoval. Pak jste sem přišla vy. Hádáte se se mnou o knihy, přesouváte mi poznámky.
Smějete se věcem, které jsem považoval za dávno mrtvé. A já nechci, aby to zase zmizelo. Miluji vás. “ Klára na něj zírala.
„Adriene… Také vás miluji. “ Adrian zavřel oči jen na krátkou vteřinu. Pak ji objal. Stáli tam, dokud mlha nezačala řídnout.
Nakonec Adrian ustoupil a podíval se na vak v trávě. „Takže dnes neodjedu. “ „To mi pro dnešek stačí. “ Zvedl vak a podal jí ruku.
Klára ji přijala. Společně se vydali zpátky k domu. Jejich problém tím nezmizel, ale Klára se tentokrát vracela z vlastní vůle. O několik dní později se Redcliff Hall připravoval na slavnostní večeři pro místní šlechtu.
Adrian se rozhodl Kláru oficiálně uvést jako svou hostku a posadit ji po své pravici. Klára stála u okna knihovny a sledovala první kočáry. Na sobě měla šedé vlněné šaty, ale vlasy si sepnula stříbrným hřebenem, který jí ráno poslal Adrian s krátkým lístkem. „Nenechte se dnes zahnat do kouta.
U stolu budu vedle vás. “ Ve velkém salónu bylo kolem dvaceti hostů. Lady Blackwoodová, oblečená v těžkých hedvábných šatech, sledovala každý jejich pohyb. Při večeři se znovu ozvala.
„Posadit mladou neprovdanou dámu bez příbuzné či společnice na místo paní domu je poněkud výrazné gesto. Leda, že by existovala novinka, o níž jsme dosud nebyli informováni. “ U stolu se rozhostilo nepříjemné ticho. Adrian zvedl ruku.
„Slečna Kendelová tu rozhodně není bez dohledu a sedí po mé pravici proto, že jsem ji tam posadil já. Zachránila rukopisy, které jsme považovali za ztracené. Jestli je pro někoho místo u stolu důvodem k odjezdu, řekněte to komorníkovi. Nehodlám kvůli klepům přesazovat hosty uprostřed večeře.
“ Nikdo nevstal. Lady Blackwoodová zrudla, ale neodešla. Adrian pozvedl číši. „Na slečnu Kendelovou a na dokončení otcovy sbírky.
“ Klára se mu podívala do očí. Po dnešním večeru už její postavení nebude možné považovat za bezvýznamnou náhodu. O dva dny později dorazila do Redcliff Hallu velká krabice převázaná hedvábnou stuhou. Uvnitř ležely šaty z jemného hedvábí v barvě bukového dřeva a krátká poznámka: „Pro budoucí večery.
Zasloužíte si je nosit. “ Kolem poledne však panstvím zazněl hluk těžkého cestovního kočáru se zlatým znakem rodu Vensových. Přijela ovdovělá hraběnka Eleanor Vensová, Adrianova matka, a s ní mladá žena, lady Beatrice. Paní Grejová vešla do knihovny téměř bez dechu.
„Ovdovělá hraběnka Eleanor Vensová a lady Beatrice. Přijeli bez ohlášení a podle všeho už vědí o slavnostní večeři i o vás. “
V malém salóně bylo dusno. Eleanor seděla na pohovce s šedýma očima nápadně podobnýma Adrianovým, jen v nich nebyla jeho měkkost.
Vedle ní seděla lady Beatrice se zlatavými vlasy a klidným hodnocením ve tváři. „Tohle je slečna Kendelová. Dcera profesora Kendela. Ta mladá dáma, kterou jsi přijal pod svou střechu za okolností, o nichž už mluví celé hrabství.
“ Klára si udržela rovná záda. „Jsem zde na pozvání lorda Redcliffa. Pracuji na katalogu jeho knihovny. “ Beatrice se krátce zasmála.
„Jak neobvyklé. V Londýně si gentlemani k podobné práci obvykle najímají postarší učence. “ „Beatrice. “ Adrianovo jediné slovo ji zastavilo.
Eleanor pokračovala: „Zapomněl jsi, kdo jsi, Adriane. Tvou povinností je oženit se tak, aby měl rod dědice. Beatricin otec už dal souhlas. Sňatek vyřeší naše finanční potíže po tvých nešťastných investicích do dolů.
Oznámení lze připravit během několika dnů. “ „Já jsem s žádným sňatkem nesouhlasil. “ „Souhlas je někdy otázkou rozumu. A vy, slečno Kendelová, dnes Redcliff Hall opustíte.
“
Večer Eleanor změnila zasedací pořádek. Lady Beatrice posadila po Adrianově pravici na místo, kde před dvěma dny seděla Klára. Kláru umístila na úplný konec dlouhého dubového stolu. Beatrice mluvila lehce o Londýně, o plesech, o společných známých.
„Pamatuješ na recepci u lorda Somersetu? Tančili jsme mazurku. Provincie tě úplně změnila. Zaprášené knihy, staré archivy, déšť.
To musí být strašná nuda pro člověka tvého postavení. “ Adrian se od ní při každém doteku nepatrně odtáhl. Nakonec se ozval: „Archivy v Redcliff Hallu obsahují dějiny, které jsou podstatně zajímavější než většina londýnských recepcí. Slečna Kendelová během několika dní zachránila několik otcových rukopisů, o nichž jsme si mysleli, že jsou ztracené.
Její práce má pro mě skutečnou cenu. “ Eleanor jednou klepla vějířem o okraj stolu. „Oceňovat schopného zaměstnance je chvályhodné. Ale gentleman tvého postavení musí rozlišovat mezi vděčností a rodinnou povinností.
Chci připít na opětovné spojení dvou velkých rodů. Vensů a Blackwoodů. Oznámení o zásnubách mého syna a lady Beatrice bude do konce týdne předáno londýnským novinám. “ Adrianova číše zůstala na stole.
Židle se s ostrým zvukem posunula po parketách. Adrian vstal. „Ne. “ Eleanor se zarazila.
„Co jsi řekl? “ „Řekl jsem ne. Žádné oznámení nebude. K tomuto sňatku jsem nedal souhlas a nedám ho.
“ „Odmítáš svazek, který může zachránit náš rod? Kvůli čemu? “ „Odmítám manželství bez lásky a úcty. “ „Kvůli dívce bez věna.
“ „Kvůli sobě. “ Eleanor se chladně zasmála a položila vějíř na stůl. „Pak sis možná nevšiml, na čem ten dům stojí. Východní pozemky Redcliff Hallu jsou zatíženy zástavním právem ve prospěch rodinného svěřenského fondu.
Třetina panství je stále kryta prostředky, kterými disponuji já. Pokud do konce měsíce neoznámíš zasnoubení s Beatrice, vyžádám si okamžité splacení celého dluhu. A takovou hotovost nemáš. Vyber si.
Zasnoubení a jistotu pro rod, nebo okamžité splacení a následky. Tvoje pomocnice do té rovnice bohužel žádné peníze nepřináší. “ Večeře tím skončila. Později v noci nemohla Klára usnout.
Vyšla na chodbu a nakonec otevřela dveře tanečního sálu. U okna stál Adrian se sklenkou brandy. „Vy také nespíte. “ „Nemohla jsem spát.
Pořád myslím na to, co řekla vaše matka. Může vás skutečně připravit o ty pozemky? “ „Může požadovat splacení. “ „A vy na ně máte peníze?
“ Adrian se pousmál bez veselí. „Kdybych je měl, matka by s nimi dnes večer nevyhrožovala. “ „Je připravena to udělat vlastnímu synovi. “ „Moje matka celý život věřila, že rod je důležitější než člověk.
“ „A vy? “ „Dlouho jsem si myslel totéž. Pak jsem zjistil, že člověk může zachránit všechny zdi a přitom v nich nemít pro koho žít. “ Klára zavrtěla hlavou.
„Adriene, cena je příliš vysoká. Nemohu být důvodem. “ „Nejste. Kdybyste tu nebyla, matka by našla jiný způsob, jak mě přimět k tomu sňatku.
“ Natáhl ruku. „Dnes večer nechci mluvit o zástavách. Ani o Beatrice. Neříkám navždy.
Říkám na deset minut. “ Klára se neubránila slabému úsměvu. „A co budeme deset minut dělat? “ Adrian ustoupil o krok a položil jednu ruku na její pas.
„Neumím teď vyřešit zástavy ani Beatrice, ale deset minut, během kterých nebudeme rozhodovat vůbec nic, vám nabídnout můžu. “ Klára mu položila ruku na rameno. Adrian ji začal pomalu vést. V prázdném sále nebylo slyšet nic než šustění jejich šatů a občasné prasknutí svíčky.
Po několika otočkách si Klára přestala hlídat nohy. Přestala myslet na Eleanor, na Beatrice, na strýcův dopis. Když se zastavili uprostřed sálu, Adrian ji nepustil. Druhou rukou se dotkl její brady.
„Kláro. “ Sklonil se k ní pomalu. Polibek byl jemný a opatrný, téměř tázavý. Když se jejich rty oddělily, zůstali ještě okamžik tak blízko, že Klára cítila jeho dech.
Pak se u vchodu ozval krok. Suchý. Jasný. Ve dveřích stál muž v cestovním plášti.
Richard Vens, Adrianův bratranec. Na úzkých rtech se mu objevil pomalý úsměv. „Ach. Omlouvám se, bratranče.
Netušil jsem, že se taneční sál Redcliff Hallu znovu používá. Zdá se, že jsem přišel právě včas. A také vidím, že vaše nová knihovnice má mnohem širší vzdělání, než se o ní vypráví. “ „Dost, Richarde.
“ „Samozřejmě. Ani slovo. “ Otočil se a zmizel na chodbě. Časně ráno se v malém salónu podávala snídaně.
Richard se rozvaloval v křesle u okna se stejným úsměvem z předchozí noci. Když Klára vstoupila se svazkem archivních dopisů, postavil se jí do cesty. „Ach, slečno Kendelová. Jaká pracovní horlivost v tak časnou hodinu.
“ „Pane Vensi, po vašem nočním programu mě opravdu překvapuje, že jste tak svěží. “ Eleanor položila šálek. „O jakém nočním programu mluvíš, Richarde? “ „Nic zásadního, teto.
Jen jsem se v noci přesvědčil, že bratranec Adrian bere vzdělávání své knihovnice opravdu vážně. Viděl jsem je tančit. V tanečním sále. Velmi pozdě.
“ Beatrice sevřela krajkový kapesník. Richard se obrátil ke Kláře a dotkl se prstem horní obálky. „V Londýně by dívka s tolika schopnostmi jistě nezůstala dlouho odkázaná na třídění starého papíru. Takové mladé dámy si obvykle najdou štědrého ochránce.
Možná až se Lord Redcliff unaví vašimi knihovnickými službami, mohla byste přesídlit do mého londýnského domu. Jsem si jist, že bych pro vás našel mnohem zajímavější povinnosti. “ Klára ustoupila o krok. „Pane Vensi, vaše slova jsou urážlivá a nedůstojná gentlemana.
Jsem zde řádně jako placená zaměstnankyně a hostka vašeho bratrance. Žádám vás, abyste se ke mně choval slušně. “ Richard se naklonil k ní. „Slušně?
Dívka, kterou přivezli místo zaplacení karetního dluhu, se opovažuje mluvit se mnou o slušnosti? Zapomínáte se, drahoušku. Měla byste si připomenout své místo. “ „Dejte od ní ruce pryč, Richarde.
“ Adrianův hlas zazněl ode dveří tak tvrdě, že se rozhovor v místnosti naráz přerušil. Hrabě přešel místnost a postavil se mezi Richarda a Kláru. „O krok dozadu. A dnes už se ke slečně Kendelové nepřiblížíš.
Jestli to zkusíš znovu, odjedeš z Redcliff Hallu. Příbuzenství na tom nic nezmění. “ Richard ustoupil. „Bráníš ji s obdivuhodným zápalem, bratranče.
Jen nezapomeň, že právě taková slabost dává ostatním do ruky zbraň. Teta Eleanor už ví, že jsi kvůli téhle dívce ochoten obětovat východní pozemky, a londýnská společnost se brzy dozví i zbytek. “ Pak se otočil a práskl dveřmi. Eleanor pomalu vstala.
„Nuže, Adriane, tvé dnešní chování překročilo všechny meze. Vyhrožuješ vlastnímu bratranci kvůli dívce, o jejíž pověsti se už teď mluví. Rozhodl ses. Tak si také poneseš následky.
“ Kývla na Beatrice a obě dámy vyšly ze salónu. Po poledni Klára kráčela po štěrkové cestě v zahradě. Za zády jí zakřupal štěrk. Richard šel pomalu za ní.
„Jaká náhoda, slečno Kendelová. Právě jsem hledal příležitost promluvit si s vámi bez svědků. Jste chytrá dívka, takže vám nemusím vysvětlovat, co se stane, pokud tu zůstanete. Moje teta drží zástavní listiny.
Adrian přijde o třetinu majetku jen proto, že odmítá udělat rozumnou věc. Vy ho můžete zachránit a přitom si zařídit vlastní budoucnost. Odjeďte se mnou do Londýna. Pronajmu vám byt v Chelsea.
Budete mít pohodlí, peníze, všechno, co potřebujete. Adrian si ponechá pozemky a ožení se s Beatrice. “ Klára se pokusila vytrhnout. „Pusťte mě.
“ Richard sevření zesílil. „Pusť ji, Richarde. “ Adrian vyšel zpoza zatáčky cesty. Jediným dlouhým krokem překonal poslední vzdálenost, chytil Richarda za límec a odtrhl ho od Kláry.
Richard zavrávoral a tupým nárazem dopadl na cestu. „Varoval jsem tě. Řekl jsem ti, abys se k ní nepřibližoval, a tys na ni sáhl. Vezmi si hůl a odjeď kočárem.
Chci tě pryč ještě dnes. “ Richard se zvedl s červenými skvrnami vzteku na tváři. „Budeš toho litovat, Adriane. Vybral sis tuhle žebračku místo vlastní rodiny.
Hrabě Redcliff, který vyměnil své pozemky za dívku, již mu přivezli místo peněz. To bude příběh, který se bude vyprávět dlouho. “ Adrian neodpověděl. Když Richard zmizel za živým plotem, obrátil se ke Kláře.
„Ublížil vám? “ „Jen mě držel. “ Klára se pokusila mluvit klidně, ale hlas jí přeskočil. Adrian jí vzal ruce do svých.
Třásly se mu stejně jako jí. „Můj bože, Kláro. “ Klára udělala poslední krok, který je dělil, a opřela čelo o jeho hruď. Adrian ji objal.
Klára si uvědomila, že právě tohle Richard chtěl. Viděli je. Nejen hádku, i Adrianovu prudkost, i to, jak ji drží v náručí. Večer v knihovně dlouho po setmění hořela jediná lampa.
Adrian vešel bez kabátce. V rukou nesl dřevěnou kazetu s korespondencí, kterou kdysi přinesl do knihovny. „Chtěl jsem se vám omluvit. Za svůj dnešní výbuch.
Za to, že se něco takového vůbec mohlo stát v mém domě. “ Klára k němu přistoupila a položila mu ruku na předloktí. „Bránil jste mě. Nemám vám co odpouštět.
“ „Děsí mě něco jiného. Richard odjel rozzuřený. Zná úmysly vaší matky a už se ani nesnaží skrývat, co chce udělat. “ „Ať udělá cokoli.
Když jsem ho dnes viděl, jak vás drží, napadla mě jediná věc. Dostat ho od vás. Nic chytřejšího jsem v tu chvíli nevymyslel. Už před vámi nechci předstírat, že jde jen o mou odpovědnost za hostku nebo o vděčnost za práci v knihovně.
Ty dny, co jste tady, změnily víc, než jsem chtěl připustit. Po Cecilie zradě jsem byl přesvědčený, že už žádné ženě důvěřovat nebudu. Bylo jednodušší tomu věřit. A potom jste sem přišla vy s těmi věčně narovnanými manžetami, s otcovými poznámkami v hlavě a s odhodláním hádat se mnou o katalogizaci knih.
Miluji vás, Kláro. A už mě unavuje dělat, že to nikdo nesmí poznat. “ Klára sklopila oči. „Já vás také miluji.
Zamilovala jsem se do vás už tehdy, když jste spálil ty směnky. Jenže právě proto se bojím. Vaše matka nerozhodne, koho si smím vzít. “ Adrian zvedl ruku a palcem jí setřel vlhkost pod okem.
„Zítra pojedu za rodinným právníkem. Nejdřív zjistím, co přesně může s východními pozemky udělat. Pokud bude třeba prodat část londýnského majetku, udělám to. “ „Tak nic nepodepisujte dřív, než tomu budete rozumět.
“ „To zní rozumněji než moje dnešní jednání. “ Sklonil se k ní. Polibek v tiché knihovně nebyl prudký. Adrian se na okamžik zastavil těsně před jejími rty, jako by jí nechával poslední možnost ustoupit.
Klára však sevřela látku jeho rukávu a zůstala. Klára se vrátila do svého pokoje pozdě, ale spát nedokázala. Pak u dveří cosi zašustilo. Dveře se pootevřely a do pokoje vklouzl úzký pruh světla.
Na prahu stála vysoká postava v cestovním plášti. Nebyl to Adrian. „Kláro drahá, nebojte se,“ poznala Richarda. „Pane Vensi, co tady děláte?
Měl jste odjet. Okamžitě opusťte můj pokoj. “ „Můj kočár odjel. Já se ale vrátil pěšky přes zahradu.
Eleanor nechala otevřené okno salónu. Náš rozhovor v zahradě jsme nedokončili. Adrian je připraven kvůli vám přijít o majetek. Odejděte.
Odjeďte se mnou. Jestli vás zítra ráno najdou v mém pokoji nebo v mé společnosti za okolností, které nepůjde vysvětlit, Adrian vás bude muset pustit. Beatrice zůstane jediným rozumným sňatkem. Východní pozemky budou zachráněny.
“ „Vy jste se zbláznil. “ Richard k ní natáhl ruku. „A vy jste příliš tvrdohlavá. “ Klára ustoupila až ke stěně.
„Pomoc! “ Dveře se rozletěly. Na prahu stála paní Grejová s rozsvícenou olejovou lampou a těžkým pohrabáčem. „Pane Richarde, jak se opovažujete v tuto hodinu vstoupit do pokoje hostky lorda Redcliffa?
“ „Paní Grejová, jaké nedorozumění. Ve tmě jsem si spletl pokoje. “ „Hostinské křídlo má vlastní schodiště. A slyšela jsem vás přemlouvat slečnu Kendelovou k odjezdu.
Dělala jsem noční obchůzku a stála jsem za dveřmi dost dlouho. Vyjdete na chodbu hned. A do rána se k tomuto křídlu nepřiblížíte. Lord Adrian se o vašem návratu dozví při prvním světle.
“ Richard vycouval ze dveří. Paní Grejová za ním zavřela dveře a zasunula závoru. „Je pryč z tohoto pokoje. To je teď hlavní.
Dnes už nikam nepůjdete sama. Becci bude spát ve vedlejším pokoji a lokaj zůstane na schodišti. “ „Děkuji. “ „Poděkujete mi ráno tím, že budete pořád tady.
“
Ráno začalo skandálem dřív, než služebnictvo stačilo dokončit vytírání. Adrian vtrhl do malého salónu, kde Eleanor s lady Beatrice pily ranní čaj. Richard seděl v křesle u krbu. „Vypadni z mého domu, Richarde.
“ Eleanor položila šálek. „Adriane, co je to za tón? “ „Tvůj synovec se v noci vplížil do ložnice mé hostky. Paní Grejová ho přistihla přímo v pokoji.
“ „To je přehnané. Jen jsme mluvili. “ „Po tom, co si ji včera držel v zahradě, ses v noci vrátil oknem do domu a vstoupil do její ložnice. Kočár ti připravují.
Dva lokajové tě doprovodí k bráně. Pokud se vrátíš znovu bez mého svolení, budu to řešit s konstáblem. “ Richard pomalu vstal. „Dobře, bratranče, odejdu.
Ale sám sis vybral, jak to skončí. Londýn se dozví, že jsi vyhodil vlastního bratrance kvůli dívce, kterou ti její strýc hazardní hráč přivezl místo peněz. “ Adrian jen otevřel dveře. „Odejdi.
“ Když Richard zmizel, Eleanor vstala. „Vyhodil jsi svého bratrance, odmítl jsi Beatrice a teď odmítáš i svou rodinu. “ „Odmítám, aby někdo rozhodoval o mém životě vydíráním. “ „Zástavní listiny k východním pozemkům stále držím já.
Požaduji splacení okamžitě. Jestli nemáš prostředky, převezmu pozemky, třetinu panství. “ Adrian se podíval na matku. „Pak postupujte podle listin.
“ Eleanor na něj nevěřícně pohlédla. „Cože? “ „Slyšela jste mě. Nebudu uzavírat sňatek, který nechci, jen abych změnil vaše podmínky.
“ „Kvůli ní. “ „Kvůli tomu, že je můj život můj. “ Eleanor se hořce zasmála. „Jednou ti dojde, co jsi zahodil.
“ „Možná. Ale Kláru do toho počítat nebudu. “ O hodinu později odjel i Eleanorin kočár s lady Beatrice. Klára sledovala jeho vzdalující se střechu z okna knihovny.
Adrian vešel a položil jí ruce na ramena. „Odjeli. “ „Všichni? “ „Ano.
“ „A vaše matka? “ „Vzala si s sebou své požadavky na východní pozemky. Právníci se ozvou brzy. “ Klára mu položila dlaň na tvář.
„Ne, Adriane. Richard odjíždí do Londýna. Vaše matka vám vezme třetinu půdy. Vy jste se kvůli mně postavil celé rodině.
Právě to mě děsí. “ Večer už své rozhodnutí znala. Před úsvitem následujícího dne sestupovala po zadním schodišti s opotřebovaným cestovním vakem v ruce. Měla na sobě staré tmavozelené šaty a skromný plášť.
Stříbrný hřeben nechala na stole v knihovně. Vedle něj položila dopis. Psala, že pokud zmizí, Eleanor a Richard přijdou o nejsnazší prostředek, kterým ho mohou nutit k ústupkům. Věřila, že bez ní bude možné rodinný spor uklidnit.
Těžké dveře zadního vchodu otevřela jen natolik, aby jimi proklouzla. Na venkovské silnici počkala na ranní poštovní dostavník do Londýna. V kapse měla jen několik šilinků, které si ušetřila během práce v knihovně. Do Londýna dorazila o den později.
Na okraji města si pronajala maličký pokoj ve skromném penzionu pro nemajetné dívky. Hned dalšího rána začala hledat práci. Po několika hodinách chůze se zastavila před malým knihkupectvím v tiché ulici. „Knihy a rukopisy pana Harrise.
“ Klára stiskla kliku. Za pultem seděl starší muž s brýlemi na špičce nosu. „Dobrý den. Hledáte něco konkrétního?
“ „Práci. Jmenuji se Klára Kendelová. Můj otec byl učenec a archivář. Naučil mě latinsky, starořecky a vést katalogy vzácných vydání.
Nepotřebuji vysoký plat. Stačí mi poctivá mzda a práce. “ Pan Harris se opřel dlaněmi o pult. „Opravdu umíte latinsky?
“ Klára odpověděla bez zaváhání. „Caelum non animum mutant qui trans mare currunt. “ Pan Harris se opřel dozadu. „Horatius.
Nebe ne, duši mění ti, kdo prchají přes moře. Mé archivy ve sklepě vypadají, jako by je třicet let vedla armáda opilých studentů. Jestli dokážete udělat pořádek tam, dokážete ho udělat všude. “ Klára se poprvé od příjezdu do Londýna skutečně nadechla.
„Mohu začít hned. “ Večer dostala klíč od malé komůrky nad obchodem. V Redcliff Hallu mezitím Adrian otevřel dveře knihovny dřív, než služebnictvo stačilo zatopit. Čekal, že uvidí Kláru u okna.
Místnost byla prázdná. Na stole se ve studeném ranním světle leskl stříbrný hřeben. Vedle něj ležela obálka s jeho jménem. „Až budete číst tato slova, budu už daleko.
Prosím, nehledejte mě. Moje přítomnost ve vašem domě dává vaší matce i Richardovi prostředek, jak vás přinutit k ústupkům. Nemohu dovolit, aby cena za naši lásku byla vaše zkáza. Zachránil jste mě před hanbou a dal jste mi týdny, na které nikdy nezapomenu.
Teď musím udělat to jediné, co mohu udělat já pro vás. Zůstaňte pánem Redcliff Hallu. Usmiřte se s rodinou a prosím, neztrácejte kvůli mně další část svého života. Sbohem, Klára.
“ Adrian dopis dočetl podruhé i potřetí. Pak se posadil do jejího křesla. Vešla paní Grejová. „Becci byla v jejím pokoji.
Věci slečny Kláry jsou pryč. Podkoní ji před úsvitem viděl jít k silnici, kde staví dostavník. “ Adrian zvedl hlavu. „Kdy odjel první do Londýna?
“ „Brzy ráno. “ Adrian vstal a dopis složil do vnitřní kapsy kabátce. Stříbrný hřeben uložil vedle něj. „Nechte osedlat mého vraníka.
A lokajové ať připraví cestovní vak. “ „Milorde, hraběnčini právníci se dnes mají ozvat kvůli východním pozemkům. Pokud odjedete do Londýna právě teď, bude mnohem těžší zástavy napadat. “ „Právníci mají všechny listiny.
To, co lze udělat dnes, zvládnou i beze mě. Eleanor drží zástavy. Jestli jsou platné a pozemky jí připadnou, můj pobyt tady to nezmění. “ Přejel rukou přes kapsu, v níž měl Klářin dopis.
„Klára je někde v Londýně s několika šilinky a bez doporučení. Ani nevím kde. “ „Máte ještě další majetek? “ „Ano.
A londýnský dům. “ „Tak ji najděte. “ „To mám v úmyslu. “
O hodinu později cválal po rozmoklé cestě směrem k Londýnu.
Najal několik soukromých pátračů. Nechal prověřit penziony pro nemajetné dámy, kanceláře zprostředkující místa vychovatelek i levná ubytování. Sám chodil ulicemi a díval se na ženy vystupující z kočárů. Uplynuly dva týdny.
Deštivý večer přikryl tichou ulici šedým šerem. V obchodě pana Harrise voněl starý papír, vosk a vlhkost. Klára seděla u malého stolku v zadním rohu a třídila katalogizační kartičky. Toho večera se zvonek nad dveřmi ozval prudce.
Dovnitř vstoupil muž v promočeném cestovním plášti. Byl pohublejší, unavenější, ale Klára ho poznala dřív, než si sundal rukavice. Kartičky jí vypadly z rukou a rozsypaly se po podlaze. Adrien stál několik vteřin ve dveřích.
Pak přešel obchod. „Dva týdny. Hledal jsem vás dva týdny. “ Klára ustoupila.
„Neměl jste mě hledat. “ „Prověřil jsem penziony, kanceláře, útulky. Nechal jsem prohledat půlku města. “ „Všechno jsem vám napsala.
Jsem tady v pořádku. Mám práci, vydělávám si sama. Prosím, vraťte se do Redcliff Hallu a usmiřte se s matkou. “ Adrian se krátce zasmál, ale nebylo v tom nic veselého.
„To už není možné. Eleanor dostala východní pozemky. “ Klára si zakryla ústa. „Vy jste je nechal připadnout jí?
“ „Ano. “ „Adriene, jste na mizině? “ „Mám své osobní prostředky a londýnský majetek. Redcliff Hall také zůstává můj, ale východní pozemky jsem jí přenechal.
“ „Pak byl můj odchod k ničemu. “ „Ne. Aspoň ne úplně. V tom dopise jste mi napsala, abych vás nechal jít, protože jste nechtěla být důvodem, proč něco ztrácím.
A já jsem si až potom uvědomil, že jsem vám od začátku pořád něco zařizoval. Jenže jsem se vás málokdy ptal, jak má vypadat život, který si chcete zařídit vy. “ Sáhl do vnitřní kapsy pláště a vytáhl pevnou obálku z kvalitního papíru s notářskými pečetěmi. „Co je to?
“ „Listiny k panství Willow Green v Surrey. Patřilo mé babičce z matčiny strany. Není součástí majorátu. Právníci na převodu pracovali několik dní.
Dnes ráno ho dokončili. “ Klára zbledla. „Na koho? “ Adrian se jí podíval přímo do očí.
„Na vás. Od dnešního dne jste zákonnou majitelkou Willow Green, jeho půdy i příjmů. “ „To nemohu přijmout. “ „Nemusíte mi odpovídat hned.
Vím, že to všechno mění. Protože kdybych sem přišel jen s nabídkou, abyste se vrátila do mého domu a znovu byla odkázaná na to, co vám dovolím nebo zaplatím, byli bychom přesně tam, odkud jste odešla. Willow Green už není moje. Převod není součástí žádné dohody mezi námi.
Jestli chcete zůstat tady u pana Harrise, listiny na tom nic nezmění. “ „I kdybych s vámi neodjela? “ „Ano. “ „I kdybych si vás nevzala?
“ Tentokrát zaváhal jen krátce. „Ano. “ „A co chcete vy? “ „Abychom byli spolu.
Ale nechci slyšet ano, jen proto, že stojím mezi vámi a chudobou. To už teď nedělám. Chci vás požádat, abyste se vrátila jako moje žena. “ Klára se dívala nejprve na jeho dlaň a potom na notářské pečetě.
„A pokud řeknu ne, dokumenty zůstanou vaše. A vy? “ Adrian sklopil na okamžik oči. „Vrátím se domů.
“ Klára dlouho nic neřekla. Pak rozvázala hedvábnou stuhu a vytáhla první list. „Panství v Surrey jsem po vás nikdy nechtěla. “ „Já vím.
“ „Ani peníze. To také vím. “ Klára přejela prstem přes pečeť. „A ještě pořád nevím, jestli bylo rozumné převést na mě celé panství bez jediného rozhovoru.
“ Adrian si povzdechl. „To je spravedlivá výtka. Velmi spravedlivá. “ Klára se na tváři objevil první nejistý úsměv.
„Chtěla jsem možnost zůstat, aniž bych měla pocit, že musím. “ „Aspoň o to jsem se pokusil. “ Klára pohlédla na dokumenty, pak na rozházené kartičky u svých nohou. Nakonec se sehnula, jednu zvedla a položila ji na stůl.
„Pan Harris mě přijal bez doporučení. “ Adrian se ohlédl ke knihkupci. „Toho jsem si všiml. “ „Nemohu mu prostě zmizet uprostřed rozdělaného katalogu.
“ Pan Harris si odkašlal. „Konečně rozumná věta. “ Klára se na něj podívala a potom zpátky na Adriana. „Vrátím se s vámi.
Protože chci, ne kvůli těm listinám. “ „Rozumím. “ „A nejdřív se s panem Harrisem dohodnu, co bude s jeho archivem. “ „Samozřejmě.
“ Klára otočila dlaň a vložila ji do Adrianovy. „A vezmu si vás. Jestli mě ovšem ještě chcete potom, co jsem vám utekla bez jediného slova do očí. “ „To budeme řešit později.
“ „Takže ano. “ „Ano. “ Adrian ji objal. Pan Harris si sundal brýle.
„Jestli hodláte objímat moji nejlepší katalogizátorku uprostřed pracovní doby, milorde, mohl byste alespoň zavřít dveře. Táhne mi sem. “ Adrian se poprvé za celé dva týdny hlasitě zasmál. O dva dny později se Klára a Adrian vzali v malém londýnském kostele na okraji města.
Nebyl tam orchestr ani dlouhý seznam hostů. Přišlo jen několik svědků a pan Harris. Klára měla na ruce prostý zlatý snubní prsten. Listiny Willow Green zůstaly zapsané na její jméno.
Teprve potom se vydali zpět do Redcliff Hallu. Kola těžkého kočáru tlumeně šustila po vlhkém štěrku příjezdové aleje. Když se mezi stromy objevilo průčelí sídla, Adrian stiskl její prsty. „Jsme doma.
“ Na schodech čekalo služebnictvo. Vpředu stála paní Grejová, která si při pohledu na Kláru zakryla ústa rukou. Adrian vedl Kláru po schodech. „Prosím o pozornost.
Lady Clara Vensová. Moje žena. Hraběnka Redcliff. “ Odkašlal si a dodal mnohem prostěji: „A pokud bude mít v tomto domě jiný názor než já, nečekejte automaticky, že pravdu mám já.
“ Některý z lokajů sklopil pohled, aby zakryl pobavený výraz. „Její pokyny mají v Redcliff Hallu stejnou váhu jako moje. “ Paní Grejová zůstala o půl kroku blíž než ostatní. „Vítejte doma, Lady Redcliff.
“ Klára jí podala ruku. „Děkuji, paní Grejová. V knihovně je zatopeno. “ „Pak jste věděla přesně, kam půjdu nejdřív.
“ „To nebylo těžké odhadnout. “
Knihovna je přivítala teplem krbu, vůní starého papíru a lehkou stopou levandule. Na dlouhém stole stále ležely katalogizační kartičky v hromádkách, přesně tak, jak je Klára před odjezdem srovnala. Adrian zavřel dveře.
„Teď mi povíte všechno. Vaše matka, Richard. V Londýně jste mi odpovídal jen po částech. “ „Eleanor převzala východní pozemky, jak požadovala.
Ale když se dozvěděla o Willow Green a o našem sňatku, její možnosti se výrazně zmenšily. Už nemůže tvrdit, že jste dívka bez prostředků. Spíš si spočítala, že pokračovat veřejně by jí přineslo víc otázek, než chtěla zodpovídat. “ „A Beatrice?
“ „Odjela s ní. Do ničeho jí nebudu zatahovat. Z celé té věci měla nejméně na výběr. “ „A Richard?
“ Adrianův výraz stvrdl. „Potom co jsem mu prostřednictvím právníka připomněl svědectví paní Grejové a možnost obvinění kvůli nočnímu vniknutí, odjel na kontinent dobrovolně. A když se v Londýně začalo mluvit také o jeho dluzích a o tom, proč tak náhle odjel, kluby si brzy našly jiné téma. “ Klára se posadila na kraj stolu.
„Takže Eleanor má východní pozemky, Richard je na kontinentu a Willow Green zůstává moje. Výhradně moje. “ „Výhradně vaše. “ „A vy jste pořád hrabě, který převádí panství na tvrdohlavé knihovnice, aniž by se jich nejdřív zeptal.
“ Adrian se opřel o stůl. „Jen na jednu. A právník mi už vysvětlil, že při příštím podobném nápadu mám nejprve mluvit s manželkou. “ „Rozumný muž.
Velmi drahý, ale rozumný. “ Adrian sáhl do kapsy vesty a vytáhl malý předmět zabalený do hedvábného papíru. Stříbrný hřeben. „Našel jsem ho vedle vašeho dopisu.
Myslela jsem, že bude lepší, když zůstane tady. “ „Mýlila jste se? “ Klára sklonila hlavu. Adrian jí opatrně upevnil hřeben nad uchem.
Chvíli přidržel pramen jejích kaštanových vlasů, než ruku spustil. „Teď ho aspoň nebudu nosit dva týdny v kapse. “ Klára zvedla oči. „Adriane, už nechci znovu odjíždět tajně za úsvitu.
“ „To rád slyším. “ „Ale jestli se příště rozhodnete vzdát poloviny hrabství bez porady se mnou, možná vás budu muset nechat spát v hostinském křídle. “ Adrian se na několik vteřin díval, pak se rozesmál. „Rozumím, Lady Redcliff.
“ Klára mu položila ruce na ramena. „A ještě něco. “ „Poslouchám. “ „Ty katalogy se samy nedokončí.
“ Adrian se podíval na úhledné hromádky na stole. „Právě jsme přijeli. “ „To není omluva. “ Přitáhl si ji k sobě a krátce ji políbil.
„Dobře, zítra. “ „Dnes, Adriane. “ Za dveřmi se ozvalo zaklepání.
Paní Grejová vstoupila s čajovým podnosem, postavila jej mezi dvě hromádky katalogizačních kartiček a bez jediného komentáře posunula inkoustovou lávičku blíž ke Klářinu místu.
