Seděla jsem u dědovy postele, držela ho za ruku a on mi řekl: „Ty jsi moje světlo, Klárko.“ O dvě hodiny později mi matka zavolala, že si musíme promluvit o tom, co bude „potom“. Když jsem přijela…
Odjížděla jsem od dědy Františka po víkendové návštěvě. Lékaři mu dávali asi měsíc života. V autě mi zazvonil telefon. Matka Jana. „Jak dlouho u něj ještě budeš? Musíme si promluvit o dědovi a o tom, co bude potom. “ To slovo, potom, mi mrazilo v žilách. Řekla jsem, že právě odjíždím, že nemůžu. „Přijeď domů. … Read more